Ať budeme spoj zahřívat na sebevyšší teplotu, dosáhneme pouze kuličky cínu a díly se nespojí. Je třeba nasadit těžší kalibr v tavidlech a tím je pájecí kapalina, v tomto případě kapalina neutrální. Obsahuje roztok kyseliny chlorovodíkové a chloridů, které dostatečně odstraní zoxidovanou vrstvičku na povrchu oceli a zajistí . Existuje řada měkkých pájek s dalšími kovy jako je např.
Velkou skupinu tvoří tzv.
Jsou to slitiny cínu , olova a antimonu. Mají poměrně nízkou teplotu tavení ( pod 450°C ). Používají se na tuhé spojení kovových součástí, k utěsňování otvorů a spár, k vyplňování dutin. Jsou vhodné na spojování plechů: ocelových zinkových olověných měděných pozinkovaných poolověných . CrNi ocelí , tato doba může být i kratší a je proto třeba dbát na použití vhodného tavidla a druhu ohřevu.
Ag zvyšuje cenu, Sn snižuje tažnost z až na , Si snižuje pevnost při pájení oceli. Pro měkké pájení se používá stříbrem legovaná cínová pájka. Překvapivě to fungovalo docela dobře, ale úplně na 1 to nebylo.
Navíc pro potravinářské . Zkoušel jsem to a cínová pájka oba povrchy špatně smáčí pomůže nějaká pájecí kapalina ? Pájení možná znáte pod starším slovem letování (z německého löten). Ale ať už pájíte nebo letujete, vždy se jedná o stejnou činnost, tedy o techniku spojování kovů pomocí snadno tavitelných slitin (nejčastěji na bázi cínu ). Podobně jako u svařování se jedná o starou metodu, kterou znali obyvatelé starověké Mezopotámie . Měkkými pájkami lze pájet ocel , měď, zinek, cín a jeho slitiny, stříbro, šedou litinu, hliník a jeho slitiny i pokovenou keramiku. Pro běžné pájení se používá pájka.
Příklady vyráběných a používaných tvarů pájky. Rozdělení pájení : a) měkké – teplota pájky do 500°. Pájení , také letování (z německého löten), je technika spojování kovů pomocí snadno tavitelných slitin (nejčastěji na bázi cínu ). Tvrdé pájení – používá se pro více zatížené spoje jako jsou např.
Cínové pájky a pájecí pasty pro měkké pájení a pocínování. CuP pájky jsou vhodné pro pájení mědi a slitin mědi, nelze je použít pro oceli a slitiny niklu a nejsou vhodné pro styk s médiem obsahujícím síru. Při svařování CrNi ocelí pak plátovat materiály na niklové bázi povrch mědi, jimi svařit i spoj. Dbát na nízkou vnesenou energii a svařovat s nízkým promísením.
Nejvhodnější metodou je MIG puls.
Aby byly z kovu, který cín dobře smáčí. Naopak na železo nebo hliník přímo pájet nelze a musíme je předem natřít zvláštním pájecím roztokem. Na obrázku níže vidíte příklad (asi nejsnadnější) pájených povrchů, který budu popisovat v tomto . Na pájený povrch se nanáší v minimálním potřebném množství. Po pájení se doporučuje spoj opláchnout vodou. Pasta k měkkému pájení cínem.
Neobsahuje kyseliny, nezpůsobuje korozi. Při volbě pájky se přihlíží k tomu, že cín je drahý materiál, a proto se pájky s větším obsahem cínu používá jen tam, kde je to nezbytně nutné, např. Tavidlo k měkkému pájení titanového zinku, pozinkovaných ocelových plechů a jemného zinku. Pájecí kapallina Felder ZD.
Obzvláště vhodné pro pokrývačské práce. K nádobě je přiložen štětec k aplikaci na. Pro svařování nerez oceli , ozubených kol, listových per, spoje nerez s nelegovanou ocelí , oprava pístnic,.
Teplota tavení 1-1°C.