Jílové minerály představují zejména illit a kaolinit. V případě, že hornina obsahuje větší množství příměsi písku, označuje se jako písčitá břidlice. Pokud obsahuje zvýšený obsah kalcitu, . Barva horniny je v závislosti na složení šedobílá, stříbřitá, nazelenalá nebo hnědočerná.
Textury bývají obvykle plošně paralelní nebo břidličnaté, foliace může být málo výrazná.
Hornina je jemnozrnná až masivní, struktura hoemoblastická – lepidoblastická nebo granolepidoblastická. Fylitická břidlice tvoří . Zelené břidlice se běžně vyskytují v asociaci s fylity, se kterými se shodují v metamorfním stupni, ale mají rozdílná protolit. Jejich minerální složení tvoří asociace albit – epidot – klinozoisit – chlorit – aktinolit . Při makroskopickém pohledu jsou jílovité břidlice zpravidla tmavě šedé až šedočerné velmi jemnozrnné horniny.
Hlavními minerály jsou křemen, živce a fylosilikáty (slída, sericit). V menším množství jsou v mineralogickém složení zastoupeny karbonáty, grafitická složka a akcesorické minerály (sulfidy, oxidy kovů apod.). Oblíbenost tradičních přírodních materiálů se v moderních dobách zvyšuje.
Jedním z nich je i břidlice. Její proměnlivé vlastnosti i vzhle závislé na složení , umožňují široké využití. Složení břidlice nemusí být vždy stejné.
Podle toho, v jakém poměru jsou jednotlivé složky této jemnozrnné horniny . Barva: Šedá, hnědá, červená, tmavošedá až černá. Jejich struktura je zřetelně Šupinatá, textura rovnobéžná i všesmérná. Na hmatjsou mastné a měkké.
Námi dodávaná břidlice je díky svým vlastnostem a složení , velmi dobře řemeslně opracovatelná. Díky široké škále způsobů krytí se dá použít do spousty architektonických stylů a pomocí doplňkových kamenů je použitelná k provádění všech možných detailů střech. Ku příkladu jsou to vykrývaná úžlabí, okraje- hřebeny-či . Břidlice ▻ usazená hornina složená hlavně z jílu a siltu (prachu), břidličnatě dělitelná, tj.
Nehořlavost tohoto materiálu je na první pohled zřejmá a lze ji jistě připsat k dalším jeho kladům. Detail břidlicové krytiny . U nás je poměrně vzácná. Také je třeba důsledně prověřit vlastnosti a složení jednotlivých břidlic , aby se do krytiny nezabudovaly prvky s nižší trvanlivostí. Například zelené břidlice často obsahují nadměrné množství karbonátů snižujících jejich trvanlivost.
Z KLASTICKÝCH SEDIMENTŮ.
Skvrnité břidlice spolu s plodovou břidlicí a kontaktním rohovcem jsou produktem různého stupně kontaktní metamorfózy pelitů, aleuritů nebo i psamitů. Skvrnitá břidlice vzniká při nízkém stupni kontaktní metamorfózy, zatím co plodová . V jejím průběhu vznikají krystalické břidlice – horniny, většinou, s výraznou plošně-paralelní (břidličnatou) texturou. U černých břidlic může docházet k občasnému vyplavování rzi v ploše. Především za častého působení vlhkosti. Tento případný jev je projevem přírodního složení břidlice.
V některých břidlicích jsou obsaženy i osmistěny magnetitu. Při montáži krytin z různobarevných břidlic je třeba počítat s tím, že každá bude mít jiné vlastnosti a bude se chovat jinak při osekávání. Slates – horniny charakterizované téměř paralelním uspořádáním podlouhlých nebo lamelárních minerálů v jejich složení a schopné praskat do tenkých desek.
Rozlišuji dvě velké nezávislé skupiny břidlice : břidlicové břidlice a krystalické břidlice. Clay břidlice – pevná jílovitá hornina s jasně schistózní kompozicí, tmavě.