Po dokončení hrubé výstavby a vnitřních instalačních rozvodech přijdou na řadu omítky. Otázka zní, jakou omítku zvolit? V článku se dozvíte, jaké existují druhy vnitřních a venkovních omítek.
Při volbě vhodného druhu omítky a její následné povrchové úpravě pro konkrétní stavbu jsou důležitými ukazateli mimo jiné požadavky na co nejdelší. Kvalitu vnější omítky mohou snížit i nedostatky v projektové přípravě stavby, nejčastější chybou při realizaci je nevhodná kombinace podkladu a typu .
Jaké jsou druhy omítek ? Informace o úpravách vnitřních i vnějších povrchů stěn a zdí – Rady a tipy pro Vaše bydlení, stavbu a rekonstrukci. Venkovní omítka mnoha druhů. Všechny druhy omítek jsou dnes už osvědčené, finančně nenáročné, mají malý difuzní odpor, jsou prodyšné. U každé vnější omítky určené ke konečné vnější úpravě fasády je uvedeno, na jaký podklad ji lze použít. Jakou fasádní omítku použít, jaký je mezi nimi rozdíl, jaké mají vlastnosti, do jaké míry se dají pastovité omítky probarvovat?
Na tyhle dotazy Vám odpovím následujícím článkem. Rozdíl mezi jednotlivými druhy fasádních omítek je v rozdílném pojivu.
Jednotlivé druhy pojiva pak propůjčují omítkám specifické vlastnosti a mimo . U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 1až 2kg vápna na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby . Stejně jako tomu bývá u ostatních součástí staveb, i omítek je několik druhů. Dva nejzákladnější jsou vnější a vnitřní. Ty se pak dále dělí podle jejich tloušťky a druhu použitého materiálu. Ty jsou vyrobeny tak, aby byly schopny odolávat povětrnostním vlivům.
Bývají většinou zrnitější. Pokud se nepoužívají speciální tenkovrstvé typy omítek , je minimální tloušťka vnitřní omítky mm. Při větší tloušťce by mělo být provedeno jádro ve dvou nánosech „čerstvý na čerstvý“.
Pro vnější omítky se doporučuje používat dvouvrstvé omítkové systémy. Běžně se používají pro omítky vnější i vnitřní a rovněž jako finální vrstva v rámci dodatečných zateplovacích systémů. Zmíněné vlastnosti předurčují tento druh omítek zejména pro rekonstrukce starších staveb a historických objektů, nakonec i tím, že mají vysokou kryvost. Omítka je vrchní krycí vrstva, kterou se pokrývají zdi a stěny, především cihlové.
Průmyslově vyráběné směsi mohou obsahovat mimo písku a vápna další složky, které dodávají omítce speciální vlastnosti. Cementová malta ruční i strojní pro vnitřní a vnější prostředí určená na úpravu zdiva pro všechny druhy jádrových omítek.
Zvyšuje tahovou přilnavost mezi zdivem a jádrovou omítkou. Vnější štuková omítka vápenocementová. Určena na všechny druhy podkladních jádrových omítek a hladkých betonových povrchů ve vnějším prosředí a ve vnitřním prostředí, namáhaného vyšší vlhkostí. SOMS), dále jsou vyráběny „mokré“ typy umělých tenkovrstvých omítek na bázi organických pojiv.
Vnitřní a vnější omítky Základní rozdělení omítek určuje vlastnosti omítek z hlediska jejich zatížení prostředím. U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs. Zlepšuje přilnavost jádrové omítky , neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí.
Technické změny vyhrazeny. Omítky jsou tradiční a dosud nejčastěji používaný způsob úpravy vnějších i vnitřních povrchů staveb. V závislosti na své tloušťce a složení plní fyzikální a estetickou úlohu, zajišťují trvanlivost zdiva a chrání stavbu před nepříznivými vlivy.
Stavba po aplikaci omítek vždy . Popis standardu musí vymezit druh , složení, způsob zpracování, počet a tloušťku vrstev a povrchovou úpravu omítky. Obsahem standardu je i očištění a navlhčení stěn vodou. Obecně o vnějších tepelně izolačních omítkách platí, že ve srovnání se systémy dodatečného zateplování stěny tepelnou izolací s účinnými izolanty (jako např. pěnový polystyrén) mají relativně nízký tepelný odpor. Na druhé straně však mají vnější tepelně izolační omítky řadu výho které potvrzují skutečnost, že je lze .