Významnou změnou prošla kapitola o obecných zásadách návrhu připojovací spáry (.2). Nově byly definovány požadavky na rovinnost ostění otvoru a také na jeho . Pod pojmem připojovací spára se rozumí celý prostor, který se nachází mezi rámem otvorové výplně a ostěním stavebního otvoru, tedy stavebně-konstrukční částí budovy. Jak již bylo uvedeno, okamžikem zabudování výrobku do stavby se na něj přestává pohlížet jako na výrobek, ale jako na součást stavebního díla.
Mým cílem zde není interpretovat kompletní znění nové normy , ale spíše poukázat na často diskutovaná témata a jejich komunikaci v tomto novém legislativním dokumentu.
Průvzdušnost spár a netěsností ostatních konstrukcí obálky budovy“, kde je jasně stanoveno, že netěsnosti nejsou přípustné a . Kromě rovinnosti stavebního otvoru a usazování a kotvení oken definuje norma také utěsnění připojovací spáry , jež je – z pohledu . Nová okna a dveře se mnohdy řeší jen jako problém počtu komor okenního profilu a kvalitních skel. Zásadní význam má však správná montáž a zejména ošetření připojovací spáry. Protože v zabudovaném stavu se okno stává součástí stavby, znamená to, že do jeho zabudované příslušnosti patří také připojovací spára.
A skladba připojovací spáry je také jednou z oblastí, které norma , na níž právě pracujeme, řeší. Norma řeší i předsazené otvorové výpl- ně, tzn.
Zde je nutné zajistit do- statečnou tepelnou izolaci ostění rámu, přenos veškerého statického i dyna- mického zatížení působícího na okno nebo vnější dveře, kompletní funkčnost připojovací spáry včetně vzduchové ne-. Norma v mnoha směrech definuje, rozvíjí a upřesňuje požadavky na funkční a trvanlivé zabudování oken a dveří. Norma se vztahuje na nové stavby, rekonstrukce a stavební úpravy.
Typy utěsnění připojovací spáry. Utěsnění připojovací spáry musí být provedeno tak, aby vnitřní uzávěr měl řádově nižší difuzní odpor než uzávěr vnitřní. Najdeme zde kompletně popsaný detail osazeného okna do otvoru a rovněž popis zajištění připojovací spáry. Připojovací spára je prostor mezi samotným oknem a ostěním, tedy místo spojení okna se stavbou. V případě, že je vnější rám dvojitého okna v úrovni vnějšího líce fasády, je nutné . Pod pojmem „ připojovací spára otvorových výplní“ je klasifikován prostor, který se vyskytuje v minimálním množství desítek metrů na obvodovém plášti každé budovy mezi zdivem a konstrukcemi jako jsou okna, dveře, prosklené fasády či střešní světlíky.
Důležitým, leč opomíjeným detailem je samotná připojovací spára. Norma nám stanovuje, že připojovací spára v ostění nesmí být infiltrační. Při návrhu připojovací spáry , musíme vždy vycházet ze zásady uvnitř těsněji než venku.
Proto se snažíme zákazníkovi i přes vyšší cenovou náročnost nabízet nejmodernější metody a . V opačném případě hrozí riziko, že nabídka je naceněna pouze na základní, tedy . Výše uvedené dokumenty rozdělují připojovací spáru na tři základní zóny: vnější uzávěr spáry.
Otvor ve zdi, do kterého se. Geometrická přesnost stavebního otvoru. Dříve patřilo mezi občasné požadavky zákazníků, ale současné normy a předpisy obsahují navíc při montáži oken ošetření připojovací spáry. Jedná se o použití PAROTĚSNÝCH a PAROPROPUSTNÝCH PÁSEK. Parotěsné pásky se lepí na vnější rám a vnitřní ostění, tím zabraňují pronikání vlhkosti, která vyhledává . Respektováním této normy se předejde znehodnocení okna jako výrobku z hlediska tepelné a zvukové izolace, poruchám v místě připojovací spáry (místo napojení výrobku na stěnu) – trhliny, zatékání, kondenzace.
Pouhé vyplnění spáry PUR pěnou a zednické začištění je hrubou chybou. Vytěsnění připojovací spáry pouze polyuretanovou pěnou je nedostačující, a to jak z hlediska tepelně izolačních vlastností, tak i vlastností zvukově izolačních. Od května loňského roku platí nová norma pro požadavky na zabudovávání dřevěných dílců – oken, okenních sestav a vnějších dveří.
Při montáži oken a dveří se vždy setkáme s pojmem „ připojovací spára otvorových výplní. Tento prostor by měl dosahovat .