Vrbám se všeobecně daří v hlubokých vlhkých, ale dobře propustných – nejlépe písčitých půdách neutrální nebo mírně kyselé reakce. Až za pár let přijdete do zahrady natrhat kočičky pro velikonoční výzdobu, oceníte to. Vrba jíva už brzy předvede své půvaby. Navíc uděláte dobrý skutek pro hmyzí návštěvníky.
Mnohé druhy vrb, například vrba lýkovcová a vrba jíva , jsou zajímavé i svými květy – typickými sametovými „kočičkami“. Světlo a vlhko, hlavní nároky na pěstování.
Protože jsou vrby většinou vlhkomilné, i v zahradách jsou náročné na zálivku a nejlépe prospívají na dostatečně . Vzpřímeně rostoucí stromek s ohebnými větvemi má šedě plstnaté mladé výhony i rub listů. Bíle plstnaté květy tvoří nápadné vzpřímené jehnědy, což bývá první potrava včel, a lidé jim lidově říkají „kočičky“. Má dobře rozvětvený kořenový systém.
Snadno se zmlazuje a obráží a je i často seřezávána, proto je většina jedinců pouze keřovitého vzrůstu. Je to nejznámější vrba pěstovaná jaké hlavatice. Používá se na hrubší košíkářské práce.
Vrba ostrolistá (Salix acutifolia) – pochází z východní Evropy.
Další známé vrby: vrba lýkovcová, vrba jíva – rokyta. Vrba převislá Jíva – Kilmarnock je světlomilná, mrazuvzdorná do -34°C, na půdu nenáročná, vitální, dobře zakořeňuje. Výška rostliny je daná výškou kmene, na němž je naroubovaná. Její větve sahají až na zem, pro pěkný vzhed je zapotřebí je stejnoměrně zkrátit.
Tak jako každá vrba , i tato potřebuje k . Tato vrba je jedním z nejoblíbenějších převislých stromečků malých českých zahrad a má hned jména – původní jméno je Kilmarnock, ale pro většinu z nás je to prostě Pendula. Nese totiž půvabně svěšené větve, které rostou . V kategorii Vám nabízíme několik druhů vrb. Dosahují výšky – m, vše se odvíjí od vybraného kultivaru. Dle kultivaru také rozlišujeme stanoviště a půdu.
Hlavatá vrba a vrba jíva – symboly české krajiny. Vrby jsou téměř nesmrtelné, obrazí ze. Větve kroucené vrby snadno zakořeňují. Vrbám se daří v hlubokých, vlhkých, ale dobře propustných – nejlépe písčitých půdách – neutrální nebo mírně kyselé reakce.
Jíva se od ostatních druhů vrb liší tím, že ji nelze množit dřevitými řízky, téměř vůbec nezakořeňuje. Pokud vám zakoření kočičky ve váze není to pravděpodobně vrba jíva , ale některý z podobných druhů – např vrba lýkovcová a nebo kříženec jívy s jinou vrbou – např vrbou košíkařskou S. Vyžaduje jen dostatek světla. Snese různé typy pů na rozdíl od jiných druhů vrb jí však nesvědčí přemokřená stanoviště.
Uplatňuje se při zalesňování krajiny. Zlepšuje kvalitu půdy, současně je potravou pro zvěř. Nepotlačuje přitom růst jiných rostlin. Borka je v mládí hladká, světle šedá a ve stáří je tmavošedá a rozpukaná. Samčí jehnědy mají žlutou barvu, samičí zelenavou.
Vyrůstají na ní velké a krásné jehnědy . Tento opadavý kultivar vrby jívy je pěstován jako malý stromek s převislou korunkou na různě vysokých kmíncích. Listy jsou vejčité, na líci tmavě zelené, na. Vrby rostou v počtu asi 5druhů v mírném a studeném severním pásmu, jen několik v Jižní Americe.
Salix caprea Kilmarnock je mimořádně ozdobná a oblíbená odrůda všeobecně známé vrby jívy, kterou proslavily tradiční kočičky. Husté převislé smuteční . Asi k nejznámějším patří vrba jíva (Salix caprea), vrba košíkářská (Salix viminalis) , vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), vrba bílá (Salix alba) a vrba. Pokud bychom měli zmínit vrby podle obliby jejich pěstování v zahradách, tak prvním příčkám pomyslného žebříčku kralují vrby, známé spíše pod . PĚSTOVÁNÍ : Občas bývá vrba jíva i pěstována, zejména odrůda Pendula s převislými větvemi, jež bývá roubována na vysokou podnož.
Jde o nenáročnou dřevinu, která dobře poroste v téměř v jakékoliv půdě a na jakémkoliv slunném nebo polostinném stanovišti.